Underworld 2005

1.( Úvod do děje )
2.( Formulář pro přihlášení. )

Úvod do děje

Na okna starého hradu dopadá déšť. Obloha je podmračená. A v dáli na obzoru, v trhlině v mracích, prosvítá slunce. Zářivý kotouč, který je lidmi - obyčejnými smrtelníky - vzýván a zbožňován. Ale na světě jsou i tací, kteří jej zrovna příliš nemilují. A taky tací, jejichž řemeslo je spojeno s nutností těšit se, až slunce zapadne. Jsou mezi námi. Byli tu vždycky... A na jejich existenci nebo neexistenci závisí celá řada aspektů veškerého života. Nyní se vypravíme do světa v letech 1905 až 1910. Ve světě proběhla vlna demonstrací a manifestů, ale jenom někde zanechala trvalejší následky. Dělníci jsou pořád vykořisťováni a vyšší společenská vrstva stále pořádá svoje zhýralé šlechtické zabavy na které zve všechny z okolí, kteří něco znamenají. Již nějaký čas je zase živ duch Olympijských her. Židé jsou ještě pořád kastou utlačovaných, stále jsou zahaleni mýty tvořenými záštiplnými křesťany. Hlasovací právo bylo... Někde pouze pro muže, tudle už i pro ženy, onde zase s jinými omezeními, ale bylo... A secese... Tentato hravá dekorativnost a ozdobná symbolika nahradila toskánskou renesanci a neorenesanci. Nicméně stále byly v oblíbenosti antikizující polorozpadlinky stavěné v zahradách těch, kteří si to mohli dovolit. Dávno již byl zapomenut Beider-Meierovský měšťanský styl a dávno se již nenosily korzety upnuté proklatě nízko, stejně jako opadla móda zabíjet se revolvery,ale dávalo se přednost šavlím. A jsme u zbraní. Technický pokrok jde vždy ruku v ruce z pokrokem zbrojního průmyslu, který si toho vymyslel víc než moc. Klasické střelné zbraně byly zdokonaleny a vynalezený kulomet se stal na dalších 20 let pánem bojišť(umělecká nadsázka). Již se zcela přešlo na zadní nabíjení a nový střelný prach označovaný jako bezdýmný opět zvýšil kvalitu střelby. Nehledě na to, že do podvědomí širší veřejnosti začla pronikat nová technická novinka - ponorky. A dále jen krátce: telefon, byť v plenkách již byl, v biografech běžely první trháky té doby, telegraf už dráty nepotřeboval a první automobily začaly brázdit tvář naší Země. A zde, odděleni od společnosti zábranami, které si sami vytvořili žijí ti, kteří jsou jiní, než obyčejní smrtelníci. Jejich paměť je staletá. Jejich choutky proti dobrým mravům. Ale ani jejich touha po staletí nepřišla o nic ze své divokosti a prudkosti. Všichni na sebe byli nuceni vzít jinou identitu. Někteří se vydávají za šlechtice. Jiní za houmlesáky. Patří k nim i tajemná sektářská uskupení, ale i lidé na první pohled prostí a obyčejní. Všichni museli zvládnout umění maškarády. Umění skrýt se a splynout s davem. Jen tak mohli přežít až do dnešních dnů...

Kdesi v ulicích Vídně v Rakousku-Uhersku Osamělý chodec prochází noční Vídní. Spěchá domů. Nikdy se takto neopozdil, ale dneska zbylo v práci ještě hodně nedodělané práce. Musel ji dokončit. Zahnul za roh. Lampy zde nesvítily. Vzhledem k tomu, že je to zkratka přes chudší čtvrť není se čemu divit. Celá ulice je potemnělá. Nikde není světélko, pouze úplněk vydává svůj mdlý svit. Chodec dospěl do poloviny ulice, když tu se nad ním ozval třeskot ničeného skla a pár úlomků se mu dostalo za kabát. Poté oknem proletělo velké tělo. Neznámý měl místo šatů srst nápadně připomínající vlčí kožich. Osamělý chodec se přitiskl ke dveřím sousedního domu. Neznámá bytost se ani nepodívala do okna, ale s táhlým zavytím a s řevem prchá pryč. Z okna se ozvaly nadávky a na zvíře přiletělo pár stříbrných šipek. Minuly. Ani ne vteřinu na to se rozrazily dveře domu a z nich vyběhlo pět lidí sledujíce trajektorii onoho zvířete. Měli na sobě lehká kroužková brnění, černé pláště a byli opásáni jeden a půlručními meči. Běželi neuvěřitelně rychle. Poté za nimi vyšla Lady, obklopena pěti lehkooděnými kušiníky. Průvod uzavírali tři muži s uniformami ruských důstojníků. Na rohu pro ně přilely automobily a odvezly je do dálek. Neznámý chodec si mohl na chvíli vydechnout. Ale pouze na chvíli, neboť netrvalo dlouho a vrata protějšího domu se s třeskotem otevřela a z vrat vyjeli jezdci na koních. Bílé pláště se skvěly rudým znakem. Bílí jezdci na bílých koních. Když odezněl zvuk jejich kopyt mihl se na obloze stín a na chvíli překryl měsíc. Osamělý chodec ještě chvíli stál a poté se vydal do svého domu. Tento profesor historie a ametérský archeolog, Hanz Mann, ještě netušil, že byl právě svědkem znovuotevřené války mezi Rody starších a lidmi. Války, která trvá již od úsvitu našich dějin a která ještě neskončila...

Pařížský sjezd.
Jedná se o fragmenty z vyhořelého domu, které se podařilo zachránit díky Hanzi Mannovi, profesorovi historie na Vídeňské universitě. Pro úplnost dodejmě, že šlo o vyhořelý soukromý dům nedaleko centra Paříže. Úryvky byly napsány latinou, ale my je zde překládáme (kromě notoricky známých obratů). ...Nikdo nemůže být nepřítomen, protože... týká nás všech... víte, ve Vídni.... Dark Lady rozhodla, že... je přesně to, co potřebuje, ale... papežské inkviziční síly... adsunt... etiam adsumus.... Temporibus bellis.... res familiae... ignorantia iuris non... nařízení plně respektovat, neboť na... nikdy nebylo důležitější.... (dlouho, dlouho nic) tedy klasická technika... informační kanály.... S pozdravem...

Takže jak vidíte, nic jsme se nakonec nedozvěděli a záhada se rozrůstá. Kdo byl na tajemném srazu v Paříži? A proč ten dům vyhořel? Co se to děje? V době začátku 20. století, kdy pokrok přece vyhubil všechny středověké temné bludy? Kde je pravda? Zná ji policie? Nebo Vatikán? Či je ukryta někde v temných uličkách Vídně? Nebo se projíždí v tunelech Pařížského metra? A jak do toho zapadá tradiční anglický důstojník, který byl viděn v Plzni? Co to vlastně viděl Hanz Mann tehdy utíkat? Proč ještě lidé nosí ty věci z období středověku? A kde chovají tak krásné koně? Težko říct... Co však vím určitě je to, že všechno se vyjasní v Praze na začátku září...