Home Příběh Pravidla Galerie Mapa herního území Přihláška Kdo je přihlášen?

Úvod do děje

Tisíce a tisíce lidí proudí ulicemi Nočního Londýna sem a tam, navštěvují hospody, kluby a scházejí se v romantických uličkách osvětlených plynovými lampami. Nikdo se však nepozastaví nad tím jak se všechny ty staré lampy přes den zhasnou a na noc rozsvítí, a to každý den, po celý rok, po celá desetiletí možná i staletí... Tisíce a tisíce lidí proudí ulicemi Nočního Londýna sem a tam, navštěvují hospody, kluby a scházejí se v romantických uličkách osvětlených plynovými lampami. Nikdo se však nepozastaví nad tím jak se všechny ty staré lampy přes den zhasnou a na noc rozsvítí, a to každý den, po celý rok, po celá desetiletí možná i staletí...

Schylovalo se k souboji, dva mladíci stáli na rohu Goat a Mercifull Sisters street a nehnutě na sebe zírali. Jeden z nich tasil kord a zaútočil, druhý nezůstal pozadu a tak se ulicemi rozneslo řinčení zbraní. Mladíci se bili jako lvi, zcela zabraní do souboje si ani nevšimli že zpoza rohu se vynořila postava s lampou. V to jeden z nich ztratil rovnováhu, druhý toho využil a rozmáchl se k smrtícímu úderu. Záblesk. Ulicí se rozlilo oslnivé světlo. Dva mladíci stáli proti sobě, strnule na sebe zírali, pak jeden z nich napřáhl ruku a... ...podal ji druhému. Oba se pak rozešli do svých domovů, dnes krev nepoteče... Lampářka se spokojeně usmála a vyrazila zpět za svou prací.

Lady Dvířka seděla v pokoji a probírala se mapami Podlondýna, byly velice staré a většinu jich posbíral Lord Portiko ještě před svou smrtí, šly získat docela snadno, většinou je vlastnila nějaká pochybná existence která je byla ochotná vyměnit za jídlo nebo nějakou bezcennou cetku. Bohužel ty které sebrat nešly zbyly právě na Dvířku. Sehnat těch zbylých pár zlomků a prázdných míst jí trvalo bezmála rok, ale teď je měla a konečně byla připravená uskutečnit otcův plán. Vzala plány otevřela dvířka ve zdi a vložila je dovnitř, usmála se a vzpomněla si na dům ve kterém vyrůstala, dům se sestával s pokojů, které ovšem byly každý na jiném místě Londýna, pokoje byly průchozí jen pro její rodinu, oni byly totiž otvírači dveří, uměli si otevřít dveře kdekoli a kamkoli si vzpomněli, teď bohužel byli mrtví. Dvířka v tom domě prostě nemohla zůstat, jednak kvůli sobě, protože by jí připomínal rodinu a jednak kvůli Richardovi, protože ten schopnost otevírat dveře neměl a tak by se jeho vlastní dům stal jeho vězením. Nyní tedy bydleli v jednom z vozů podzemky v depu. Bydlení to nebylo tak velké jako její starý domov, ale dali si na něm záležet, vagón byl rozdělen na několik místností (Richard měl vždycky podezření, že ho Dvířka nějakým zázračným způsobem nafoukla zevnitř, ale nikdy jí to neřekl do očí. ), které obsahovali všechen nejdůležitější nábytek a jen jednu skříň, která celá patřila Richardovi, Dvířka si totiž vymínila, že její skříně přece nebudou zabírat drahocenné místo když mohou být téměř kdekoli jinde. Zaklapla malá dvířka ve zdi, nezůstala ani skulinka, a pak se vydala přes obývák a přijímací místnost ven.

Richard se již pohyboval na trhu jako doma, sice ho nikdy nepřestalo udivovat kde všude se dá trh uspořádat, ale zvykl si. Prošel kolem klecí z havrany, odpověděl na Baileyho pozdrav a pokračoval dál ke stánkům se zeleninou. Přišel ke stánku s nápisem "čerstvá zelenina a ovoce" kde čerstvá bylo několikrát přeškrtnuto a zase opraveno a před celý nadpis bylo ještě na kartonu připsáno slovíčko "téměř". Ač to tak ani zdálky nevypadá tak z blízka zboží opravdu vypadalo jako zelenina, pravda mělo by se podotknout, že jen některé. Vybral tedy pár kusů něčeho červeného, vypadajícího jako jablka a několik věcí na polívku. Vyměnil to za kreditku, byla krásně blýskavá, a prodavačka z ní byla naprosto unešena. "Už mi skoro docházejí ." Pomyslel si Richard a vyrazil ke stánku s kořením...

Dvířka zasunula dveře vagónu a vydala se směrem ke stanici Queensway, prošla dlouhou stokou, uctivě pozdravila několik krys a pak zabočila na západ a po rezavém žebříku vylezla do chodby která vedla téměř přímo do Queensway. "Dobrý večer" Ozvalo se za ní, Dvířka ztuhla, a pomalu s námahou jako by překonávala velký odpor se otočila. "Snad jste si nemyslela že se odtamtud nedostaneme?" Zeptal se pan Croup. "Podle jejího výrazu by se dalo usuzovat, že myslela pane Croupe" Odpověděl pan Vandemar. "To by nás opravdu velmi mrzelo, takhle nás podceňovat, že pane Vandemare." "Dalo by se dokonce říci, že už teď nás to mrzí." Doplnil pan Vandemar. Pan Croup a otočil se směrem k Lady Dvířce. "Něco jsem vám slíbil." "Oba jsme vám něco slíbili" Opravil ho pan Vandemar. "A my své sliby plníme." Řekli oba najednou.

Dvířka konečně zjistila, že se může alespoň trochu hýbat. " Už je to tu zase." Blesklo jí hlavou. "Musím varovat Richarda" Otočila se a skočila do díry, kterou před chvílí vylezla nahoru...

Hunter byla naštvaná. Naštvaná je slabé slovo, ona přímo zuřila, byla nepříčetná, rozbíjela všechno co jí přišlo pod ruku. "Ona je přece lovec, neměla mít nikdy náhradní život, jak jí to Serpentýna mohla udělat" Běželo jí hlavou. "PRÓÓÓČ" Křičela do tmy. "Nejen že nezabila bestii ale teď ještě zůstala na živu." "Proč jste mě sakra nechali na živu." Pak nahmatala ve tmě něco jako sirky, zapálila sirku, zvedla ze země svíčku a rozsvítila ji. Pak si sedla do rohu. Tohle se opakovalo několik hodin, dokud nezbyla poslední svíčka. Pak se Hunter zvedla, Prozkoumala dveře a když zjistila, že nejsou příliš pevné, největší silou na jakou se zmohla je vyrazila a zamířila si to nazdařbůh do spleti kanálů...

Pan Vandemar a Pan Croup padali dlouho. Už to začínala být skoro nuda, když v tom se přiblížila pevná zem, byla sice ještě hluboko, ale pomalu se přibližovala , jakoby si ještě rozmýšlela jestli opravdu chce nebo nechce ty dva přijmout. "Tak milý kolego, mám nedobrý pocit, že se náš pád a s ním i naše životy blíží ke konci" Řekl do ticha pan Croup. "Myslíte, pane Croupe, že se jako o tu zem rozplácneme." "Ano, dalo by se to vyjádřit i tak pane Vandemare, spíše bych ale řekl, že z nás nezbude placka, nýbrž krvavá kaše." Opáčil pan Croup. Stalo se však něco co ani jeden z nich nečekal, země se přiblížila a nic, téměř bez nárazu přistáli. "Zázrak, pane Vandemare." "Nikoli." Odpověděl pan Vandemar a ukázal před sebe. Na místě kde ještě před chvílí nebylo nic, stála postava podobná jejich předešlému zaměstnavateli ...

„"Vážení pánové." Zazněl hlas kupodivu ne od toho stvoření, ale tak nějak odnikud. "Mé jméno je Lucifer. Mám pro vás jistou nabídku, která se nedá odmítnout ..."

Když Hunter zmizela z dohledu Serpentýna vyšla ze stínu a šeptem mluvila sama k sobě." Hunter, Hunter. Vím že to bereš jako zradu ale bylo to pro tvoje dobro, tvoje cesta po tomhle světě ještě neskončila. Dokážeš mi někdy odpustit. Snad..."

Markýz de Carabas se prodíral jedním kanálem za druhým , přeskakoval stoky plné odpadků a po očku se neustále ohlížel. V dlani se mu hřála malá kulatá věcička, no vlastně se ani nemusela v dlani hřát, protože byla sama o sobě dost horkým zbožím. Věděl přesně kam ji schovat a proto teď trochu kličkoval ve stokách mezi Queensway a Holland parkem. Někde tady poblíž totiž bydlel člověk který mu dlužil sakra velkou laskavost, bydlela tady Lady Dvířka. Konečně uviděl vytoužený poklop, vyskočil a chytil se šesté šprycle žebříku, která byla spolehlivě ukotvena ke zdi. Přitáhl se a hurá na denní světlo, zvednout poklop,vylézt nahoru, zasunout a čekat. Čekal jenom chvíli a pod nohama mu proběhla tlupa pronásledovatelů. "uuuff " Oddechl si, ještě chvíli počkal a pak se spustil dolů, pomalu aby nezavadil o spodní šprycle žebříku, zklamaně až vyčítavě se na ně podíval. "To sem vás musel napilovávat" Vyčítal jim v duchu. "Jen se na sebe podívejte, ani se vás nedotkli" Chvíli ještě tak stál a pak se otočil a pomalu šel směrem k depu ve Queensway...

Pan Vandemar a pan Croup na sebe chvíli hleděli a pak pan Croup řekl. "Však ona nám neuteče" Pomalu se zvedl a následován panem Vandemarem se vydal směrem na Holland Park...

Markýz šel tichým, ale rázným krokem dlouhou rovnou stokou a v tom uviděl v dálce před sebou dvě postavy. Zastavil se. Matně si vzpomínal, kde už tuhle dvojici viděl, jeden malý a tlustý a jeden velký a... "Že by Lauer a Hardy" Kdysi je viděl v nějakých novinách co propadly do kanálu. "Ne! Croup a Vandemar! Ale ti jsou mrtví!? No jo. Já byl taky mrtvej, ale tohle je něco jinýho. Tyhle dva skončili mimo prostor, to prostě nejde aby se jen tak vrátili." Myšlenky se mu honily hlavou, vzpomínal na zdánlivě nesouvisející věci: Sošku dynastie ťang, rezavé hřebíky, žiletky, nůž, palety a kostru dětského kočárku. "Asi by to nebylo moc radostné setkání, alespoň ne pro mě." Pomyslel si De Carabas a rozběhl se zcela opačným směrem než měl původně namířeno. Svoji laskavost si holt vybere jindy... Mířil směrem ke Queensway, pak odbočil a přes Tiny st. a Beefeater se vydal k místu kde na něj měl čekat další z jeho dlužníků, krysí kníže Smellrat, který mu měl říct o dalším kousku do jeho sbírky. O Amuletu rovné šance.

Hunter seděla na rohu Traitor´s a Goat Street a přemýšlela jak naloží se svým novým životem, zůstane lovcem i přes tu potupu kterou zakusila svým znovuzrozením? Nevěděla. Ale nejspíš ano, poněvadž nic jiného stejně neumí. Jediné co si předsevzala že teď nesmí znovu umřít, do náručí temnoty se jí noc nechtělo. Uvědomila si, že ani neví jak dlouho vůbec byla v limbu. 10 dní ? 10 měsíců ? 10 let ? Rozhodla se že první co udělá bude, že to zjistí. Zvedla se a nenápadně se připojila k davu, který, jak doufala, směřoval na trh ...

Dvířka skočila do jámy a snažila se zachytit žebříku, marně. Dopad byl tvrdý, tak tvrdý až bolestí málem ztratila vědomí. Letmo se zkontrolovala a zjistila že má nohu v zcela nepřirozeném úhlu. "Sakra, zrovna teď." S velkým přemáháním vstala a co nejrychleji se začala pohybovat směrem k domovu ... Když se probrala ležela na pohovce, vedle ní na stolku stál hrnek horkého, vonícího čaje a talíř s dvěma koláči. Zkontrolovala nohu. Sakra, už byla skoro v pořádku musela spát opravdu dlouho, zvedla se , otevřela skřínku s mapami, vzala je a vyrazila do ulic hledat Richarda, který určitě stále nic netuší ...

Richard nakoupil co potřeboval a teď se spokojeně vracel domů, dokonce na trhu zaslechl i jednu velmi zajímavou informaci Nadlondýnu a o existenci jistého amuletu, bude si o tom muset zjistit víc. Už se blížil k vagónu jež se stal jejich domovem, když v tom uviděl Dvířku. Rozeběhl se k ní, ležela opřená o dveře , neschopná je otevřít. Zvedl jí odsunul ramenem jedno křídlo dveří metra a položil jí na postel, naznačila mu že se k ní má naklonit a tak poslechl. Zašeptala: "Richarde, dej sss... pp.. ..a." A upadla do bezvědomí. Narovnal jí na posteli, zjistil, že má zlomenou nohu, vzal ji a jak to kdysi viděl v televizi, ji narovnal o rám postele. Starostlivě ji přikryl , sedl si vedle ní a přemýšlel co mu tak asi chtěla říct ...